Studium reality
Před několika lety jsem si navirguloval, že mám na rok přerušit práci s klienty a věnovat se 'studiu reality', jak jsem to nazval (= v podstatě nic nedělat, jen tak koukat na svět kolem sebe).
Virguli dost věrně poslouchám, ale tenkrát jsem ji ignoroval, vlastně jsem tohle měření skoro vymazal z hlavy, pokračoval jsem v práci na plno, moje tělo se vzbouřilo, vážně jsem onemocněl a málem jsem umřel, nebýt dobré duše, která o mne v horečkách pečovala.
Když jsem skoro umíral, v mrákotách jsem cítil, že se mi energie v těle přeskupuje a kopíruji na dálku programy = probíhá právě to 'studium reality', které jsem si mohl tak pěkně a klidně užívat, kdybych poslouchal virguli, jenže teď to bylo mnohem pomalejší a bolestnější. Protáhlo se to na dva roky.
Chybami se člověk učí. (Ale byla to skutečně chyba? Ve skutečnosti mi směrem do minulosti virgule nikdy nesignalizuje, že jsem udělal chybu. Možná si jen soucitně odpouštím, abych si nic nevyčítal, ale možná každý výběr, i toto opomenutí, je správný a chyba se nemůže stát, to jen my se trápíme nekonečnou a nutkavou sérií voleb. Nevím.)
Teď jsem starší a poučenější a když mi virgule opět naordinovala 'studium reality', podřídil jsem se zcela bez odporu a čtyři měsíce jsem na práci skoro nesáhl. Jen tak, bez námahy jsem se, podle návodu, koukal kolem sebe. Trefil jsem to zřejmě úplně správně. Prošel jsem přitom sadou změn v distribuci energie v těle, organismus si vytvořil nové vzorce a programy fungování, podvědomí mě znovu a znovu zásobovalo zajímavými, moudrými a výstižnými sny, tušeními a nápady, životní priority se trochu posunuly...a to vše aniž bych úpěl v nemoci a málem umřel. Jen jsem si odžil absťák z nedostatku práce, na níž jsem zvyklý.
Mnohde se mluví o nemoci jako signálu, že něco děláme špatně a měli bychom to změnit. Jenže proč to měnit, dokud vysoké tempo, nasazení a výkon člověka baví, těší a příjemně stimuluje? Přece si člověk neodepře vzrušující tempo práce a života jaksi preventivně a dlouhodobě a nenahradí ho preventivní nudou, dokud to není nutné. Jen je, holt, potřeba zaregistrovat, kdy vysoké tempo začíná být (životu) nebezpečné. Pro senzibila by neměl být problém varovat klienta, že přichází doba žádoucího 'studia reality', aby všeho nechal a jen koukal kolem sebe.
Podle mého měření má taková období každý z nás. Spořit peníze na nicnedělání by možná bylo moudřejší a účelnější než vydávat je na konzum všeho druhu. Rozhodně bych doporučoval vytvořit si zásobu na rok života bez práce, na sabbatical*, který je asi v Česku neznámé slovo, ale třeba v USA obvyklá praxe (*období placené dovolené, udělované univerzitním učitelům a jiným pracovníkům pro studium nebo cestování. Tradičně jeden rok každých sedm let).
Jako obvykle, načasování takové přestávky musí být dobře stanovené, aby splnila účel (= timing is everything). Doporučuji probrat jej s Vaším jasnovidcem, kartářkou...nebo se mnou. Upozorňuji, že tohle není jen nějaká vymyšlenost, ale faktická potřeba organismu a vynikající prevence vážných onemocnění.
Více k tématu u Jana Jílka, Jilek@Napojeni.cz, +420 605 949 600.